Jaroslav Štefec

Proč Ukrajina i přes přímo „drtivou“ podporu Západu ve formě nepřetržitého proudu stále ničivějších zbraní, munice, výcviku a finančních půjček prohrává válku s Ruskem? Nejspíše proto, že schopnost vítězit ve válkách nespočívá ani tak ve vysoce sofistikovaných vojenských technologiích, v mediálně oslavovaných supermoderních zbraních, nebo v produkci filmových trháků, v nichž „náš“ hrdina vždy slavně zvítězí nad padouchy a vetřelci. Podstatou schopnosti vítězit je kromě kvalitního vedení státu i silná a motivovaná armáda, ideová jednota většiny obyvatelstva, výkonná ekonomika, efektivní logistika a silná průmyslová základna. A také schopnost rychle se učit a nové poznatky využívat v podmínkách moderní války, počínaje taktickou úrovní řízení jednotek a konče strategií politického vedení státu.

Ačkoliv to může vypadat jako protimluv, neustálá podpora Západu válčící Ukrajině ji ve skutečnosti nepomáhá, ale naopak systematicky likviduje. Lidsky, pokračující emigrací a ztrátami podstatné části minimálně dvou generací ekonomicky aktivních mužů na válečných polích, i ekonomicky, finančně nekrytými prodeji obrovských objemů zbraní a munice a masivními půjčkami, zadlužujícími zbylou populaci na dlouhá desetiletí. A také ekologicky. Pokračující boje vedou k ničení obrovských území polí a původních porostů a k zamořování půdy těžkými kovy a dalšími vysoce toxickými látkami, uvolňujícími se při explozích munice, případně celých skladů, v nichž je uložena. O střelách, obsahujících ochuzený uran, raději ani nemluvě. Ekologické rozhodně nejsou ani požáry zničené bojové techniky a emise ze stovek tisíců litrů nafty a benzínu, spalovaných při provozu té funkční. Navíc my, obyvatelé Západu, začínáme být rusko-ukrajinským konfliktem už unaveni. Zvláště když se naše „pomoc“ negativně promítá do kvality našich životů, aniž by ukrajinská armáda díky ní dosahovala významnějších úspěchů.

Naproti tomu Rusko, válčící v podstatě bez jakékoliv hmatatelné vojenské a ekonomické pomoci „zvenčí“ s obrovskou ekonomickou a vojenskou silou celé NATO, realizovanou prostřednictvím tisíců a tisíců na bojištích umírajících Ukrajinců, to Rusko, které mělo už dávno ekonomicky zkolabovat pod tíží stovek sankcí různého druhu, se podle tabulek OSN dokázalo vyšvihnout na páté místo ve světě a první místo v Evropě ve výši HDP. Vyrábí a modernizuje měsíčně více tanků, než aktuálně zbývá celé ukrajinské armádě, a přes veškeré prognózy mnoha západních „expertů“, založené zpravidla na „zaručených“ informacích ukrajinských zpravodajských služeb, mu viditelně nechybí ani moderní zbraně, ani drony, ani munice, ani rakety, ani střely s plochou dráhou letu. A ani lidé.

Samozřejmě že ho stejně jako Ukrajinu trápí sociální, ekonomické i ekologické dopady války. I jeho občané se ji snaží vyhnout útěky do zahraničí, mnoho jich také umírá na bojištích. Ale ekonomická a vojenská výkonnost Ruska s délkou války neustále roste, stejně jako jeho popularita a podpora ve světě. Sny Západu o ekonomické likvidaci a politické izolaci ruského vedení se definitivně rozplynuly. Stále větším počtem zemí Afriky, Asie a jižní Ameriky je Rusko vnímáno jako vůdčí země v boji proti západní hegemonii a novým formám kolonialismu, zatímco role NATO jsou (nejen) v těchto oblastech naší planety vnímány stále negativněji. Zneužívání klíčového postavení dolaru k sankcím ze strany USA navíc vede k posilování „konkurenční“ BRICS a nutí mnoho důležitých aktérů, včetně Číny a Indie, hledat cesty ke změně globálního ekonomického systému.

Co na to náš „kolektivní Západ“? Nulová reakce. Defétismus, pokračující „zelené šílenství“, podpora sebevražedného multikulturalismu a bezbřehých lidských práv, individualismus a duševní i fyzická lenost lidí bez idejí a vize budoucnosti, manažersky impotentní polická vedení, jalové školství, neschopné produkovat kvalifikované odborníky, zastarávající, neefektivní a úzce specializovaná průmyslová základna, armády, honosící se třicet a více let „moderní“ bojovou technikou, generální štáby, ukolébané zdánlivou převahou v informačních technologiích, která během jediného roku roztála jako sníh na slunci… To jsou hlavní důvody faktické porážky NATO a celého Západu v zástupné válce, vedené proti Ruské federaci prostřednictvím obyvatel Ukrajiny.

Celé to připomíná biologii motýla. Když mu pomůžete z kukly, zemře, protože nedokáže "napumpovat" a rozvinout křídla. Když ho však necháte bojovat s jeho dočasným vězením, vyprostí se, křídla mu zesílí a po chvíli odletí na sluncem zalité louky. Tenhle příměr by měli mít na paměti i dámy a pánové, hrající si na politickou reprezentaci ČR a nadšeně hýkající o vítězství Ukrajiny za naše peníze a s našimi zbraněmi. Aktuální vývoj zatím dává za pravdu daleko spíše biologům než politologům. Ostatně jako v prakticky každém střetu arogantní a nabubřelé ideologie, a biologické či fyzikální reality.